středa 27. dubna 2016

NAME OF MY DOG IS ERICH FROMM_PŘIDALOVI

10/2/2016 - 23/4/2016

barboru a tomáše přidalovi netřeba nějak zdlouhavě představovat. jsou známi v rámci brněnské i mimobrněnské scény. tady u nás se starají o to, abychom si mohli čas od času poslechnout dobré kapely a taky o to, aby měly kapely kde spát a co jíst ♡. tomáš, učitel, ilustrátor a básník, již vydal řadu publikací, tištěných i elektronických. bubu se věnuje konceptuální fotografii. společně potom tvoří new no wave duo deceased squirrel on the phone. jsou krásní oni a vše, co je obklopuje. je to prostě láska prostupující do různých vrstev a beroucí na sebe různé formy. máme je rády a jejich první společná výstava tak byla dost exciting věc.
pro spoustu lidí.
na verni se prakticky nedalo hnout, ale nikdo si vlastně nestěžoval. s úsměvem jsme do sebe šťouchali, kelímky s vínem šplouchaly, když se člověku točila hlava, utekl na dvorek a po rychlým cíčku zase zpátky.
je poměrně težký nějakým způsobem slovem shrnout takhle obsáhlou a komplexní výstavu. bylo to trochu jako vyjít po schodech a ponořit se do malýho vesmíru, který existuje někde ve dvou hlavách a dvou duších, mezi stránkama pokreslenejch sešitů, v šustění vyvolanejch fotek a v poslouchání nejoblíbenějších alb na endless repeat.
první místnost představovala spirálovitou ukázku tomášových prací z nejnovější sbírky awaiting user. spirálovitou proto, že divák skutečně chodil po obvodě místnosti a loopovitě následoval lezavé poleno. mezi jednotlivýma ilustracema se objevovaly i útržky textů. oboje potom obsahovalo bohaté hudební i popkulturní reference. nějakým způsobem tak autor odhaluje, jak fungujou jeho inspirační proudy a tenhle přístup je mi hodně blizký. věřím, že jsme puzzlátka, který se skládaj z částí našich oblíbených písniček, seriálů, knížek, lidí, věcí, barev a všeho, co tě rozezvoní a skrze tebe může rezonovat dál.

tohle je konceptualizace plnovousu.



druhá část výstavy už byla taková mozaikovitá selekce z celé široké tvorby tomáše a bubu.
tady byla o něco hmatatelnější propojenost a spojitost s hudební scénou, která je pro tomášovy ilustrace logicky typická (album artworky, propojení s kapelou pontiak a podobně).
sklouznu teď k syrově subjektivním soudům. tohle mě tak baví, že jsem většinu času jen chodila ode zdi ke zdi a blbě se usmívala. snažím se teď pracovat na definici toho, co to vlastně je, tahle komiksovost, příšerky a dušíci, fixy a zvýrazňovače, útržky z lyrics, třpytivá energie, která se dá přirovnat k pocitu ze sakra dobrýho kytarovýho riffu.








z ostrých zářivek a sršících ilustrací jsme vešli do zšeřelé komůrky bubu. ta změna nálady byla hrozně zajímavá, chladivá jako citronáda vypitá ve stínu horkýho letního dne.
celá tahle místnost taky vyprávěla příběh ztráty blízkého a vyrovnání se, příběh jednoho modrýho léta. zároveň tady byla cítit nezaměnitelná osobnost a aura autorky.


poslední místnost na mě působila tak trochu jako finální propojení těchto dvou nálad a dvou energií v klidnou a ustálenou vlnu.
tohle je mořské pobřeží, který mrká a šumí.






log lady, we miss you dearly

warren s. milk jako malíř (s tužkou i hruškou) by bubu

procházet se prostorem výstavy přidalových byla taková exkurze do jejích pestrobarevnýho světa, milý adventure time. pokud jste výstavku nestihli, můžete si zkusit zasimulovat podobnou exkurzi ve virtuální síti jejich webové prezentace, to je taky zábava .)





text: uvkitsune
foto: bajza


pátek 25. března 2016

KATEŘINA VINCOUROVÁ/JIŘÍ FRANTA & DAVID BÖHM/EWA & JACEK DOROSZENKO

FAIT GALLERY/23/3/2K16

Grand re/opening Fait Gallery 23/3/2k16 v bývalým prostoru galerie Richard Adam, kterej se poděl neznámo kam. (smut 
#massivehugefutureoptions


KATEŘINA VINCOUROVÁ








JIŘÍ FRANTA & DAVID BÖHM









EWA & JACEK DOROSZENKO






bajza





pondělí 21. března 2016

WAITING ON HIS KNEES LIKE A GOOD COCK SUCKER_Lukáš Essender

17/3/2016 - 31/3/2016

Lukáš Essender studuje FaVu, ateliér tělového designu, a problematika body image v souvislosti s identitou v různých smyslech se promítá i do jeho výstavního projektu pro makemake s názvem Waiting on his knees like a good cock sucker. baví mě, že na ploše dvou docela nenápadných výlohových oken (ve srovnání se sousedícím specialistou na chorvatsko apodobně, však to znáte, haha) Lukáš vytváří žhavou reflexi velmi aktuálních témat jako je zvyšující se viditelnosti trans* komunity (a tudíž i pomalé zaplňování zející díry v LGBT mediálním diskurzu), téma sociálních sítí a moderní popkultury, která se jim čím dál tím více podřizuje. fotografie na vystavených plakátech jsou vlastně screenshoty z make-up tutorialu dobře známé transgender youtuberky Gigi Gorgeous. fotka pochází z doby někdy uprostřed procesu Giginy transformace a běžného diváka zřejmě trochu vyprovokuje zobrazená genderová fluidita a nezařaditelnost do tradičních konceptů.
vzato z širšího hlediska, instalace vybízí k přemýšlení nad celkovou konstrukcí našich osobních identit a jejich různých vrstev. od nejvíce viditelné problematiky genderu se dostáváme k samotné otázce youtuberů a self-curated reprezentace vlastní osoby. výstava výmluvně naznačuje vliv sociálních sítí a s nimi spojených technologií (podtrženo selfie-tyč performancí, viz video) na konstrukci vlastní identity v dnešní moderní společnosti.
vizuálně má instalace rozpoznatelnou campy příchuť. slizově zelený nápis nasprejovaný na sklo výlohy cituje jeden z komentářů pod zmiňovaným video tutoriálem: "the first thing you're gonna wanna do is really make your father's heart hurt. yeah, he's not proud." je to taková štiplavá připomínka toho, že se nacházíme v období dekonstrukce konvencí nejen v oblasti sexuality či genderu, ale i co se týče mnohem obecnějších power relations v naší společnosti a stejně jako dřive negativně konotovaný pojem transgender i označení cock sucker už vlastně tak nějak ztrácí svůj zamýšlený pejorativní význam.
(btw pamatujete si takovej ten zelenej slizovej nanuk?)




špagety se smetanou

text: uv
foto/video: bajza


čtvrtek 17. března 2016

Hana Kubešová ~ WSSF

11 February - 25 February v Makemake

Hana Kubešová aka ŽiŽi je brněnská výtvarnice, která se narodila v roce 19?? (to jsem nikde nemohla najít). Každopádně ve svý tvorbě jasně propojuje deep culture odívání 90s se semišovou a někdy i kýčovitou budoucností a vytváří nějakej mezičas (bezčasovost), kterej se v různejch cyklech může objevovat třeba až do konce světa. 2k16. 
Název výstavy - WSSF - winter/spring/summer/fall a název kolekce A/S2020 - all seasons, jen dokazujou tuhle bezstarostnost, jakože vem si co chceš (#genderfluid), kdy chceš. whocares.
Kolekce mi taky dost připomíná DIY, kdy najdeš v hrabáku nejvíc nenositelnej kus, kterej ale doma předěláš, vyšiješ růži, přidáš řetízek, provázek nebo pásek a stane se z toho nejcennější věc tvýho šatníku. 
a podobně taky stojí za zmínku novej projekt od M. I. A. (y) s kolabem H&M, kdy upgradujou starý oblečení na cool nositelný věci.

b.