DŮM UMĚNÍ_Libor Teplý//HLEDÁNÍ SVĚTLA, Julia Gryboś+Barbora Zentková//TO HEAR ONE'S OWN FOOTSTEPS AMIDST THE NOISE

10/3/2015 Dům umění

EVENT

HLEDÁNÍ SVĚTLA_libor teplý
kurátor: jana vránová

jakože syrové zdi věznice proříznuté vodotryskem paprsků prýštících mezi mřížemi malého okénka. sloup světla jako symbol svobody, která spadne na ochozenou zem a mrtvě leží. evokace máchovství, chladné vězení, romantismus a minulost - právě, no.
nevím. světlo a tma je poměrně defaultní téma. kresba světlem je ve své podstatě podstata fotografie tak jako tak, tudíž průvodní text mi toho mnoho nepověděl.

možná už jsme příliš ironičtí a tyhle romantický představy se tě ani netknou.

nemáme rády citáty na zdi. ani na tý reálný.





TO HEAR ONE'S OWN FOOTSTEPS AMIDST THE NOISE_julia gryboś+barbora zentková
kurátor: františek kowolowski

dávám sem AJ název, jelikož amidst je báječný slovo.
viz text kurátora ZDE//povinně

nejzábavnější na téhle instalaci je sledovat, co s tím vlastně uděláš.
ten velký podivně organický rektangulární černý předmět tam prostě je, vrhá vlastní stín nebo z něj možná vzchází, potichu hypnoticky přede, kubrickovsky znepokojivě existuje ve tvém prostoru.
můžeš se ho snažit přelstít, obejít jej a podívat se za, ale zklamaně nic nenajít.
můžeš do něj vstoupit a přímo ho konfrontovat. může to být tvůj kamarád.
můžeš ho okázale ignorovat.
můžeš ho ignorovat na oko, a po očku ho sledovat z okenní římsy.
můžeš předstírat, že tam není.
můžeš vnímat jenom a pouze něho. promlouvat ve vnitřním monologu.
můžete jen tak koexistovat.
můžeš si nakonec uvědomit, že se slyšíš.
je spousta scénářů a možných situací.
just what is it that makes black rectangles so different, so appealing?

■

- uv

VERNISÁŽE VÝSTAV_Piotra Bosackého a Josefa Mladějovského

9/9/2014 Dům pánů z Kunštátu

Kurátoři: Michal Koleček, Fra(n)tišek Kowolowski (see propagační materiál)
EVENT

V MEZÍCH PODMÍNĚNÝCH SITUACÍ_Piotr Bosacki

přijít do čistýho prostoru jednoduchý instalace je strašně příjemný. míň příjemný je, když tě na úvod zahltí střelbou slov, co se jak pingpongový míčky odráží od stěn a ucpávají ti uši. nejdu na procházku okolo stěn s „tlumočníkem“, co vytváří bariéry, který neexistují. dám si víno, vysypu sluchovod, půjdu si sama.

jdu.

obraz-ovky. dívám se na měňavý labyrint a běžící koberec a baví mě ta lehkost a hravost jednoduchý animace (něco si pusť TADY). jednoduchý jako mající jednoho ducha, jako být věrný jednomu účelu, jako neroztěkanost.

jdu.

dívám se na části, co tvoří celek, na maličký detaily a baví mě ta křehkost nitek a vystřihovánek.

jdu a usedám k projekci.

text. obraz. objekt. jazyk, rámečky, animace.

systém, co se zároveň tvoří a hroutí sám do sebe, roztříštění elementů.

slova jako provázky kličkující labyrintem nervový soustavy.

třesoucí se tělo chce být na spoustě míst zároveň nebo nikde.

chci tu sedět a všechno si pamatovat, ale vjemy unikají otevřenými dveřmi. wabi-sabi, pomíjivost a nedokonalost. podmíněná situace je moje a tvoje přítomnost v téhle místnosti.

to je ono ne. vstoupit do galerie, zavřít, ztratit se.

a nebo vystoupit a ztratit se ještě víc. na balkoně v neonovejch barvách. Na vlnách GWD, kde průhledný existence trousí letky.

- uv

JSI TAK NAMAKANÝ, ŽE SE NEVEJDEŠ DO DVEŘÍ_Josef Mladějovský 

architektura jazyka, jazyk architektury. sestavování písma pomocí geometrickejch tvarů, sestavování velkejch pravd do obrazů. 
Nejdůležitější pohlavní orgán je mozek. Hlavní město je to, v němž žiješ. 

od nudnejch polic se přes stísněnej vchod, kde lidi choděj radši bokem, protože se bojej o svý ramena a kterej ti v tu chvíli příjde hrozně dlouhej, konečně nadechneš do plný místnosti geometrie a energie. většina lidí z předchozí vernisáže už zdrhla, protože si mysleli, že došlo víno. jediná holubí letka dokázala vytrvat a dostalo se jim jejich přídělu. přišlo tak v podstatě o dost míň lidí, než na hořejší verni, a možná v tom i byla příjemnost celý výstavy. daleko komornější prostor galerie G99 jehož stěny byly obdarovány nástěnnými malbami Morseovy abecedy, se nám snažil vysvětlit kurátor výstavy František Kowolowski, zatímco umělec s tričkem Jimmyho Hendrixe se vedle jen uculoval. Nikdy nedostaneš druhou šanci udělat první dojem. a tak je vlastně škoda, že se do toho víc nevložil, nekomentoval, neoponoval, jen stál a děkoval. jeho „Abeceda pravdy“ mohla být o to víc pravdivější.

- citronová

verni people!

EIN TEXT_Jiří Valoch/ Večer konceptualisty

1/4/2014 Dům umění města Brna

Vítejte v café Valoch,
usaďte se, nechejte Ein text rozpustit na jazyku. Zapijte sklenicí vody...možná vodky.
Vedlejší účinky:
1) potřebujete divadelní nápovědu
2) chrčící mikrofon na němčinu odpovídá chrčením
3) cizí jazyk- odcizení- překlad- rozumíme si vlastně mezi sebou?
4) rozhozené papíry z desek, V. znavený hopsatrotem života sestupuje ze schodů, ukáže na paní, ta sbírá papíry, sám rozdává umění převázané nití, klopýtá o nás a odnáší na špičce boty naše poklady a naše pochopení
5) epitaf vlastního umění, někdo, koho nevidíme, čte text
6) spící lidé, spí nebo pláčou. ticho, možná jim někdo křičí v hlavě. V. nejistě kráčí dál, nemáme mu pomoct? pane, nechcete si sednout? jde dál, rozpouští se ve stínu Domu umění.
7) praskla žárovka. možná, že odcházíme___

T  L E S  K

.

            .

                                        ...

sedíme v Desertu a máme sucho v ústech. třeba jsme samy tak trochu dezertéři.
je prvního dubna, ale apríl není.