"Narůstající migrační nátlak, atentáty, nepokoje a války vyvolaly v mnohých lidech nedůvěru v lidské společenství, nechuť porozumění, ztrátu empatie, uzavření se, strach a agresi. Umělecká instalace "Go back to Europe!" je provokativní prezentací alternativního historického vývoje současné imigrační krize. Jacek Zachodny reaguje s notnou dávkou ironie a satiry na xenofobní intoleranci většinové společnosti evropských zemí." text by Galerie Klubovna.
Galerie
Jamborův Dům funguje od letošního jara pod kurátorským vedením Anity Somrové,
jejíž galerie makemake v pasáži Alfa má na našem blogu své stálé místo. Dubnovou
výstavou Šimona Kadlčáka Anita do jisté míry představila svou vizi dalšího
směřování galerie. Ve spíše konzervativním prostředí tišnovské kulturní scény
vzbudila Anitina kurátorská činnost, která je a vždy byla progresivní a
zaměřená na inovativní, řekněme nekonformní, umělce, řadu rozličných názorů.
Kromě samotných výstav se totiž nový přístup odráží i na soudobějším přístupu k
propagaci galerie, například založení instagramového účtu,
tumblru a oživení facebookové stránky,
a také na samotném prostoru galerie, který pomalu sloupává již překonané
devadesátkové nánosy. Tuto situaci dobře shrnuje článek Jana Zálešáka na
artalku, směle tedy odkazujeme na něj.
Anitina
pozice v GJD tím pádem není úplně jednoduchá, každopádně z mého pohledu je její
působení v Tišnově rozhodně přínosem a ne provokací „starousedlíků“. Vytváří
zajímavý kompromis mezi tradicí galerie, která vznikla v odkaze na krajinářskou
tvorbu Josefa Jambora, a contemporary uměleckou scénou. Podle vlastních slov, Anita dosavadními výstavami, včetně aktuální výstavy Martina Zet, v podstatě navazuje na téma krajiny, nabízí na něj však nové úhly pohledu a
možnosti uchopení.
A myslím že i brněnská infiltrace, kterou každá verni tak
nějak podněcuje, je vzájemným obohacením obyvatel obou měst. Bylo by fajn,
kdyby na to podobně nahlíželi i, zdá se, poněkud skeptičtí „místňáci“. Tímhle tedy
podněcuji k návštěvě GJD, protože vlakem jste tu za půl hoďky a z pojď na verni
může být malý pojeď na výlet, spojený s kvalitní výstavou a trochou toho příjemného
maloměstského bizárku.
- uv
///
Martin
Zet je na brněnské výtvarné scéně známý především díky své pedagogické činnosti
na akademii výtvarných umění/FaVu VUT, kde vede Ateliér videa. Jeho nedávnou,
poněkud kontroverzní retrospektivní výstavu, jsme měli možnost shlédnout v
galerii TIC na Radnické ulici. Prázdné místnosti se zamřížovanými okny
rezonovaly v porovnání s jindy zaplněnými prostory galerie u Dobrého pastýře.
Zetovým jediným zásahem byla instalace v podobě přenesení nefunkčních satelitů
z terasy ze zmíněné výtvarné školy, na jejichž místo bylo nainstalováno
osvětlení galerie, o tom ale více v rozhovoru s umělcem pro TIC.
Při
procházení Zetova díla se pak abstraktní řešení takové retrospektivní výstavy
zdá jako adekvátní a u tohoto typu umělce jako jediné možné shrnutí jeho
tvorby. Zásadní chvílí vernisáže byla Zetova performance „rotační
antitanec“ s kovovou konstrukcí kolem těla, která byla zároveň rituálem k pokřtění
jeho souborného katalogu „Nekrolog“.
V tišnovské
galerii, kde Zet vystavuje od 25. 8. – 7. 10. 2016, navázal na téma
krajinářství, ze stejného cyklu jsme mohli v minulosti vidět i výstavy Šimona
Kadlčáka nebo Lukáše Karbuse. Zcela prázdný prostor galerie byl protnut v celé šíři
tlustým černým pruhem po stěnách, který se spojoval ve smyčku, odtud název
výstavy O. Samotní návštěvníci se pak stali při zahájení výstavy součástí
performance/happeningu, když si od „vily mliečnej“ Zet vypůjčil elektronickou
krabičku s nahranými zvuky a při jejich náhodné generaci provedl bez
jediného slova hlouček po stopě pruhu. Abstraktní krajinářství.💞
1 Prolog
Přicházíme. Nikde nikdo, Windows před aktualizací. Zatím netušíme, že se lidi upgradujou až po 20 minutách čekání a nervozně otevíráme už druhý pivo///
2 Kapitola I.
Cucáme pivo.
2.1 Plot twist
Olbram nám podává ruku a my děláme>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Anita vysílá nervózní signály svýma culíčkama: málo lidí. Otevíráme třetí pivo a říkáme, že to nevadí.
3 Kapitola II.
Pijeme pivo. 3.1 Plot twist two
Přicházejí lidé, jsou hezcí a mladí. Tato situace nám něco připomíná a máme nezastavitelnou potřebu ptát se ostatních, jestli už mají lístek na krptp. Olbram uvádí výstavu Upgrades:01, svoje pieces of plastic and trash. Jeho práce jsou readymades glosující aktuální prostředí přetechnizovaných vymožeností, který vlastně nikdo nepotřebuje. Olbramův rukopis nám potom připomíná naše oblíbené metalové křoví.
4 Závěr
sympatie. provádíme transakce a kupujeme zine by olbram, jakob & stine. je pěknej skoro letní večer na ulici a na zemi. švanda, než pojede vlak a ahoj!
barboru a tomáše přidalovi netřeba nějak zdlouhavě představovat. jsou známi v rámci brněnské i mimobrněnské scény. tady u nás se starají o to, abychom si mohli čas od času poslechnout dobré kapely a taky o to, aby měly kapely kde spát a co jíst ♡. tomáš, učitel, ilustrátor a básník, již vydal řadu publikací, tištěných i elektronických. bubu se věnuje konceptuální fotografii. společně potom tvoří new no wave duo deceased squirrel on the phone. jsou krásní oni a vše, co je obklopuje. je to prostě láska prostupující do různých vrstev a beroucí na sebe různé formy. máme je rády a jejich první společná výstava tak byla dost exciting věc.
pro spoustu lidí.
na verni se prakticky nedalo hnout, ale nikdo si vlastně nestěžoval. s úsměvem jsme do sebe šťouchali, kelímky s vínem šplouchaly, když se člověku točila hlava, utekl na dvorek a po rychlým cíčku zase zpátky.
je poměrně težký nějakým způsobem slovem shrnout takhle obsáhlou a komplexní výstavu. bylo to trochu jako vyjít po schodech a ponořit se do malýho vesmíru, který existuje někde ve dvou hlavách a dvou duších, mezi stránkama pokreslenejch sešitů, v šustění vyvolanejch fotek a v poslouchání nejoblíbenějších alb na endless repeat.
první místnost představovala spirálovitou ukázku tomášových prací z nejnovější sbírky awaiting user. spirálovitou proto, že divák skutečně chodil po obvodě místnosti a loopovitě následoval lezavé poleno. mezi jednotlivýma ilustracema se objevovaly i útržky textů. oboje potom obsahovalo bohaté hudební i popkulturní reference. nějakým způsobem tak autor odhaluje, jak fungujou jeho inspirační proudy a tenhle přístup je mi hodně blizký. věřím, že jsme puzzlátka, který se skládaj z částí našich oblíbených písniček, seriálů, knížek, lidí, věcí, barev a všeho, co tě rozezvoní a skrze tebe může rezonovat dál.
tohle je konceptualizace plnovousu.
druhá část výstavy už byla taková mozaikovitá selekce z celé široké tvorby tomáše a bubu.
tady byla o něco hmatatelnější propojenost a spojitost s hudební scénou, která je pro tomášovy ilustrace logicky typická (album artworky, propojení s kapelou pontiak a podobně).
sklouznu teď k syrově subjektivním soudům. tohle mě tak baví, že jsem většinu času jen chodila ode zdi ke zdi a blbě se usmívala. snažím se teď pracovat na definici toho, co to vlastně je, tahle komiksovost, příšerky a dušíci, fixy a zvýrazňovače, útržky z lyrics, třpytivá energie, která se dá přirovnat k pocitu ze sakra dobrýho kytarovýho riffu.
z ostrých zářivek a sršících ilustrací jsme vešli do zšeřelé komůrky bubu. ta změna nálady byla hrozně zajímavá, chladivá jako citronáda vypitá ve stínu horkýho letního dne.
celá tahle místnost taky vyprávěla příběh ztráty blízkého a vyrovnání se, příběh jednoho modrýho léta. zároveň tady byla cítit nezaměnitelná osobnost a aura autorky.
poslední místnost na mě působila tak trochu jako finální propojení těchto dvou nálad a dvou energií v klidnou a ustálenou vlnu.
tohle je mořské pobřeží, který mrká a šumí.
log lady, we miss you dearly
warren s. milk jako malíř (s tužkou i hruškou) by bubu
procházet se prostorem výstavy přidalových byla taková exkurze do jejích pestrobarevnýho světa, milý adventure time. pokud jste výstavku nestihli, můžete si zkusit zasimulovat podobnou exkurzi ve virtuální síti jejich webové prezentace, to je taky zábava .)
