STARÉ SVĚTLO V ODDĚLENÍ GALAXIÍ_Pavla Sceranková

27/9/2014 Fait Gallery MEM
Kurátor: Jan Zálešák
EVENT

Pavla Sceránková je pro mě vesmírná. Exploze, pohyb, srážka, takový to šmatavý vono v jejích pracích miluju. Šmatací v pohybu, nedotknutelný, ale stejně to můžeš ovlivnit. Oddělení galaxií a mainkejch planetek, který se jakoby náhodou střetnou nebo rozprsknou, a ty to dokážeš zastavit v ten přesnej moment a celý to zpozorovat a uchovat.
Přesně takový to bylo i ve Faitu, malej kinetickej svět 2,5 metru nad našima hlavama, vznášející se jak Laputa od Mijazakiho. Šťouchneš, pootočíš, strčíš a najednou řídíš celou tu minisestavu, která se točí podle tebe. Fait dokáže vytěžit maximum z toho poměrně malýho, ale neuvěřitleně čistýho prostoru. Přijdu si tam jak v kostele, místo bohoslužby kážou umění. A když jsi hodně hodnej, dostaneš od Elišky čokoládový kokino místo těla a skvělý víno jako krev.

Práci Pavly Scerankové ovlivnilo setkání s dr. Brunem Jungwiertem, z Oddělení galaxií při Astronomickém ústavu Akademie věd, odtud plyne i název výstavy. Mimo jiné je Sceránková také finalistkou CJCH, v roce 2007 se dostala do závěrečného kola s video sculpture, Moving in, moving out a chození po židlích. Ke své nadpozemské tematice se tak dostala poměrně až v pozdější době, i když obsah pohybu je patrný ve většině jejích děl. Na tuto výstavu bude navazovat mladší sestra Pavly, Lucia Sceranková, se stejným názvem, STARÉ SVĚTLO V ODDĚLENÍ GALAXIÍ, která proběhne tuto středu ve FAIT Gallery PREVIEW.

b.

HYPERTEXT

24/9/2014 Galerie Aula
Vystavující: Ondřej Homola, Jozef Mrva, Šimon Kadlčák, Andreas Gajdošík, Martin Dlabaja, Adam Stanko a Helena Sequens 
Kurátorský kolektiv: Lenore Jurkyová, J. Mrva, A. Gajdošík, Š. Kadlčák a O. Homola
EVENT

Výstavní prostor Galerie Auly při FaVU je skvěle přizpůsobivý. V něčem mi trochu připomíná dětské hřiště. Nabízí spoustu volného prostoru k instalaci i imaginaci. Oba faktory byly právě pro Hypertext více méně klíčové.
Pojďme se trochu pozastavit nad názvem. Každý, kdo studoval alespoň jeden semestr jakéhokoliv oboru, který má co do činění s interaktivními médii a postmoderní estetikou se s tímhle pojmem setkal minimálně - no spíš maximálně. Pro mnohé pak získává zvláštní nádech jakéhosi abstraktního supertermínu. Nepouštějme se do teoretických diskuzí, těch máme všichni dost. Zkrátka vidět hypertext "naživo" a zažít si ho na "vlastní kůži" zní docela lákavě. Nevím, jestli bylo zhmotnění abstraktního a vizualizace termínu skutečným záměrem tohoto projektu, každopádně já s tímto pocitem do Auly vstupovala.

Na malinkatém piedestalu ležel průvodce návštěvníka virtuálním prostorem galerie.
Průvodce říkal, že Hypertext nabízí možnost konfrontace s díly zblízka, být jejich součástí a vytvořit si z nich vlastní síť.

Poznámka: Hypertext byl poněkud divácky náročnější, i když se tak vůbec netvářil. Bylo velice jednoduché zkrátka přijít, projít se podél čtyř stěn, podívat se kolem dokola a vidět věci. Doslova. Dohromady. K tomu, aby se instalace vynořila z plochosti přímočarého vnímání, tak jako 3D leporelo při otevření knížky, byla potřeba divácká participace. Návštěvník musel zapojit svou představivost, přepnout mód nahlížení a dívat se na prostor Auly tak trochu jako přes grafický 3D program.

Pokud však návštěvník úspěšně "přepnul", dostavil se - záblesk okamžik dojem - depersonalizace? Chvíli se mi zdálo, že šelest a hemžení ostatních mne ruší, ale ve výsledku se z nich staly ony pohyblivé body kreslící trajektorie sítě.

Osobně však považuji za nejpovedenější a nejpůsobivější prvek výstavy "zoom out". Protože i jen dva metry zásadně mění perspektivu. Dva metry rovná se být součástí X být pozorovatelem. Dva metry rovná se klaustrofobie mezi hemžícími se návštěvníky X osamocená závrať. Skoro abych si teď lešení brala všude s sebou. Nadhled je moc fajn.

Poznámka: Z jednotlivých subinstalací mě nejvíc dostala Chatroulette session. Vyzdvihnout poklesek internetové komunity do galerie mi najednou dávalo zvláštním způsobem absolutní smysl. Stála jsem tam docela dlouho. 99% lidí se odhlásilo do jedný vteřiny, napočítala sem za tu dobu tři penisy a asi jednoho týpka to fakt zaujalo. Haha.

All in all, Hypertext přináší vnímavému divákovi zajímavý zážitek, který však může velice snadno spoustě lidem lehce uniknout. Tahle výstava totiž ponechává interpretaci v tom nejširším smyslu na samotném divákovi. Postaví ho doprostřed a dá mu volnost. Negativní svoboda je zabiják. Ten nejzajímavější aspekt projektu se proto může stát kamenem úrazu.

- uv

E.Z.O.H._Josef Rossí

22/9/2014 Galerie Sklepní Scéna
EVENT

Skleník je tak trochu chameleon. Jdeme si kolem a najednou zjistíme, že se party doupě a Pandořina skříňka radši zapomenutejch momentů změnila na útulnou galerii. Polstrovaný křesílka, strašně dobrý jednohubky, klid, hezký.

Malby Josefa Rossího se točí kolem totality. Šedohnědá animalita.
Sedíme na zídce a jsme svědkyně trochu nechtěný obhajoby, když se nějaká paní ptá: "A proč ty opičí hlavy?", "To je jedno v jaký podobě to zlo je."
Vlastně jsem se chvíli taky ptala, proč ty opičí hlavy, ale spíš jen tak ze zvyku. Pravda je, že mi přišly úplně přirozený. Tenhle vizuální trop totiž funguje už pěkně dlouho. Minimální příklad - 1984. Některé lidskosti jsou nelidské. Typická satira s vyhrocenou hyperbolou. Chováš se jako prase? Chrochtej.

A, dost možná neúmyslně, mně výstava Josefa Rossího odkázala na Orango, nedokončený skeč satirické opery Dmitrije Šostakoviče o polidštění opice. Zrovna teď probíhá v Praze přehlídka dokumentárního divadla Paralelní životy k výročí listopadu 1989 a Orango bude na programu. Tady je víc.
Každopádně díky těmhle asociacím a skrytým referencím mě tahle verni hodně bavila. Temná tematika a pohřební motivy se proměnily v pořádně černou grotesku. Navíc mi malby stylem, instalací i formátem připomínaly komiks a jednotlivá díla se mi před očima prolnula souvislým příběhem.

Úplně absurdní bylo sestoupení do sklepa, kde se zničehonic vyloupla cimbálovka a vtáhla do tý grotesky i nás. Šli jsme na pivo, dostali jsme víno a štrůdl a folklor a bylo nám mile. Jeden z těch večerů v sudu, co tě totálně odřízne od reality. Od naší moderní demokratický totality. Od opic venku. Znáš to.

- uv