10/2/2016 - 23/4/2016
barboru a tomáše přidalovi netřeba nějak zdlouhavě představovat. jsou známi v rámci brněnské i mimobrněnské scény. tady u nás se starají o to, abychom si mohli čas od času poslechnout dobré kapely a taky o to, aby měly kapely kde spát a co jíst ♡. tomáš, učitel, ilustrátor a básník, již vydal řadu publikací, tištěných i elektronických. bubu se věnuje konceptuální fotografii. společně potom tvoří new no wave duo deceased squirrel on the phone. jsou krásní oni a vše, co je obklopuje. je to prostě láska prostupující do různých vrstev a beroucí na sebe různé formy. máme je rády a jejich první společná výstava tak byla dost exciting věc.
pro spoustu lidí.
na verni se prakticky nedalo hnout, ale nikdo si vlastně nestěžoval. s úsměvem jsme do sebe šťouchali, kelímky s vínem šplouchaly, když se člověku točila hlava, utekl na dvorek a po rychlým cíčku zase zpátky.
je poměrně težký nějakým způsobem slovem shrnout takhle obsáhlou a komplexní výstavu. bylo to trochu jako vyjít po schodech a ponořit se do malýho vesmíru, který existuje někde ve dvou hlavách a dvou duších, mezi stránkama pokreslenejch sešitů, v šustění vyvolanejch fotek a v poslouchání nejoblíbenějších alb na endless repeat.
první místnost představovala spirálovitou ukázku tomášových prací z nejnovější sbírky awaiting user. spirálovitou proto, že divák skutečně chodil po obvodě místnosti a loopovitě následoval lezavé poleno. mezi jednotlivýma ilustracema se objevovaly i útržky textů. oboje potom obsahovalo bohaté hudební i popkulturní reference. nějakým způsobem tak autor odhaluje, jak fungujou jeho inspirační proudy a tenhle přístup je mi hodně blizký. věřím, že jsme puzzlátka, který se skládaj z částí našich oblíbených písniček, seriálů, knížek, lidí, věcí, barev a všeho, co tě rozezvoní a skrze tebe může rezonovat dál.
tohle je konceptualizace plnovousu.
druhá část výstavy už byla taková mozaikovitá selekce z celé široké tvorby tomáše a bubu.
tady byla o něco hmatatelnější propojenost a spojitost s hudební scénou, která je pro tomášovy ilustrace logicky typická (album artworky, propojení s kapelou pontiak a podobně).
sklouznu teď k syrově subjektivním soudům. tohle mě tak baví, že jsem většinu času jen chodila ode zdi ke zdi a blbě se usmívala. snažím se teď pracovat na definici toho, co to vlastně je, tahle komiksovost, příšerky a dušíci, fixy a zvýrazňovače, útržky z lyrics, třpytivá energie, která se dá přirovnat k pocitu ze sakra dobrýho kytarovýho riffu.
z ostrých zářivek a sršících ilustrací jsme vešli do zšeřelé komůrky bubu. ta změna nálady byla hrozně zajímavá, chladivá jako citronáda vypitá ve stínu horkýho letního dne.
celá tahle místnost taky vyprávěla příběh ztráty blízkého a vyrovnání se, příběh jednoho modrýho léta. zároveň tady byla cítit nezaměnitelná osobnost a aura autorky.
poslední místnost na mě působila tak trochu jako finální propojení těchto dvou nálad a dvou energií v klidnou a ustálenou vlnu.
tohle je mořské pobřeží, který mrká a šumí.
log lady, we miss you dearly
warren s. milk jako malíř (s tužkou i hruškou) by bubu
procházet se prostorem výstavy přidalových byla taková exkurze do jejích pestrobarevnýho světa, milý adventure time. pokud jste výstavku nestihli, můžete si zkusit zasimulovat podobnou exkurzi ve virtuální síti jejich webové prezentace, to je taky zábava .)
text: uvkitsune
foto: bajza
